Kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Zlatých Horách: útočiště vrápenců malých

Kostel je útočištěm chráněných živočichů. Kromě poštolek obecných hnízdících ve zvonici tu na půdách sídlí letní kolonie vrápenců malých. Tento teplomilný druh byl ve Zlatých Horách zaznamenán poprvé v roce 1998 a od roku 2006 je kolonie odborníky pravidelně monitorována. V minulosti se kolonie zřejmě různě stěhovala mezi kostelem a půdou domu v Kostelní 13 (dříve UNIGEO, dnes součást areálu firmy HALEN s.r.o.). Zde však o své útočiště vrápenci za působení předchozího majitele přišli. Rekonstrukce krovů kostela naproti tomu proběhla šetrně a s ohledem na vzácné obyvatele. Byly zachovány vletové otvory a návštěvníci mají přístup pouze do prostor nad hlavní lodí, mimo sídlo kolonie. Zhruba 250 samic s mláďaty tak každoročně nerušeně obývá prostory nad bočními kaplemi, zejména pak nad kaplí sv. Josefa. Místním „maskotem“ je také jeden samec netopýra brvitého, který bývá pravidelně zastižen pod hřebenem hlavní střechy kostela.

Se životem těchto pozoruhodných savců se návštěvníci budou moci seznámit s pomocí připravovaných informačních tabulí. Zde se například dozvíte, kolik mláďat má samice vrápence malého. V kolonii přitom obvykle zabřeznou v daný rok maximálně dvě třetiny samic. Rozmnožovací schopnost letounů tedy není nijak vysoká. Pro zájemce jsou v kostele k dispozici také letáky Netopýři v budovách.